Jak zbohatnout?

Základní principy peněz.
Většina prezentovaných myšlenek není původní. Uvedené principy pochází převážně od zahraničních autorů. Jimi nashromážděná moudrost je interpretována skrze vlastní poznání fungování věcí.

Co to jsou vlastně peníze?

Chceme-li zbohatnout, abychom už nikdy neměli nouzi a mohli se v životě věnovat důležitějším věcem, než neustálému řešení peněz, musíme si definovat, co to vlastně ty peníze jsou.
Pro mne jedna z nejvýstižnějších definicí pochází od Paula Pilzera (mimo jiné ekonomického poradce amerického prezidenta). Myšlenka, co jsou to peníze zní:

Peníze vyjadřují přínos, jaký jsme měli pro druhého člověka.

Pokud si to rozebereme na ilustračním příkladu. Řekněme, že se rozhodnu, že budu ostatním lidem užitečný skrze mytí oken. Přijdu tedy například k panu zelináři a umyji mu výlohu. Co udělá pan zelinář? Pan zelinář mi při odchodu dá do ruky "stvrzenku", jak velký přínos jsem pro něj vykonal. Vezmu si "stvrzenku", které říkáme bankovka.
Půjdu do obchodu s oděvy. Tentokrát jako zákazník.
Vyberu si tam kalhoty a řeknu; "Chtěl bych tyto kalhoty."
Paní prodavačka se zeptá; "Zasloužil jste si je?"
Já odpovím; "Ano, umyl jsem výlohu panu zelináři."
Paní prodavačka se zeptá; "Jak mohu vědět, že si nevymýšlíte?"
Odpovím; "Mám tady "stvrzenku" (bankovku) od majitele obchodu za umytí výlohy."
Paní prodavačka se podívá a řekne; "Výborně, ale abyste si zasloužil tyto kalhoty, budete muset umýt ještě devět takových výloh." Já tedy odejdu, umyji dalších devět výloh, vrátím se a podám paní deset "stvrzenek" za umytí celkem deseti výloh. Paní prodavačka si je vezme a já si odnáším kalhoty. Vyměnil jsem shodně velký přínos pro druhé za věc se shodně velkým přínosem pro mne. Paní prodavačka odpoledne zavře oděvy a odchází soukromě k zelináři, jehož výlohu jsem shodou okolností umyl. Vybere si tam pro sebe ovoce. Vypěstování vybraného ovoce má pro paní z oděvů shodný přínos, jako pro pana zelináře umytí jeho výlohy, proto tam paní z oděvů zanechá jednu "stvrzenku" (bankovku). Kruh se uzavírá. Venku mezi lidmi tedy kolují "stvrzenky" na nichž je číselně vyjádřena velikost přínosu, který měl její aktuální držitel pro jinou osobu v minulosti.

Jak principiálně vydělat více peněz

Z výše uvedeného nám vyplývá jasný princip. Chci-li pro sebe více "stvrzenek" o velkém přínosu, neboli hodně bankovek s velkými ciframi na nich, musím zkrátka vykonat větší přínos pro druhé lidi.

Jak to zařídím? Mám na výběr dvě možnosti.

První možnost: Budu mít ohromný přínos jen pro jednoho člověka, který mi vystaví "stvrzenku" na tento velký přínos.
Jsem-li například specialista s rozsáhlými znalostmi, které vzaly mnoho let vstřebávání a užívání v praxi, potom pokud někdo chce mé znalosti využívat pro sebe, mám pro něho ohromný přínos, neboť mu šetřím roky života osvojování daných dovedností.

Druhá možnost: Budu mít jen drobný přínos, ale pro ohromné množství jiných lidí současně, kteří mě zasypou "stvrzenkami" s menší hodnotou.
Jsem-li například zpěvačka Britney Spears a nazpívám písničku, která přinese trochu té radosti do života, ale díky technologii a již zaběhnutým obchodním systémům jsem schopna tu trochu radosti přinést milionům lidí. V součtu mám dokonce nesrovnatelně větší přínos, než u první možnosti.

Ve skutečnosti druhá možnost - drobný přínos pro velké množství lidí současně - je cesta nejen k bohatství finančnímu, ale i časové volnosti. Neboť abych byl schopen realizovat přínos pro mnoho lidí současně, musím to řešit nějakým systémem. A jakmile využívám systémů a dalších zdrojů, znamená to, že můj přínos ostatním může být vykonáván skrze zautomatizovaný systém, tudíž může běžet i v mé osobní nepřítomnosti. Tato druhá možnost proto poráží na celé čáře možnost první - onen velký přínos jen pro jednoho člověka - kde jsou limity dány mými omezenými osobními zdroji, jako jsou má výkonnost a hlavně můj čas.

Jaké jsou tedy závěry. Abych měl hodně peněz, potřebuji mít třeba i jen malý přínos, ale pro co největší množství lidí. A malý či velký přínos pro skutečně mnoho lidí zařídím tak, že vytvořím systém, anebo naleznu již hotový systém, který toto bude schopen zajistit. A pokud chci peníze i čas zároveň, systém musí být vytvořen takovým způsobem, aby jeho běh nebyl závislí na mé bezprostřední přítomnosti.

Principy vydělávání peněz převedeny do reality

První možnost: Ohromný přínos jen pro jednoho člověka.

Tuto možnost je možné převést do reality všedních dnů jako příklad pozice zaměstnance, anebo člověka na volné noze. Mám maximální přínos všech svých osobních zdrojů - znalostí, dovedností, zkušeností a času - pro jednoho jediného člověka, mého zaměstnavatele. I tak se ale můj přínos pro zaměstnavatele může lišit od přínosu ostatních lidí, neboť i zde peníze kopírují velikost tohoto přínosu. Jak už víme; Peníze vyjadřují velikost přínosu pro druhé lidi. Jsem-li špičkový odborník v informačních technologiích, může mít můj přínos hodnotu i 5.000,-/hod. Naproti tomu, otevírám-li vstupní dveře v hotelu, můj přínos je minimální, neboť každý je schopen si dveře otevřít sám. Peníze tomu tedy budou odpovídat.
Zde se rovněž dostáváme k jádru toho, proč se ryze zaměstnaná pracující třída nikdy nemůže mít výjimečně dobře. Jejich osobní přínos ostatním lidem je objektivně zkrátka malý, protože je scvrknut do osobní služby jednomu jedinému člověku - zaměstnavateli. Můžeme se proti tomu bouřit, můžeme zorganizovat revoluci, můžeme si zvolit politiky, kteří nám naslibují, že to změní, žádná z těchto věcí nezvýší náš osobní přínos, proto nezlepší kvalitu našeho osobního života. Pokud bude některý politik používat triky a rétoriku, která bude slibovat postavení tohoto principu na hlavu, pak víme, že jen lže a myslí na své vlastní blaho dobře placeného úředníka, anebo je tragicky neinformovaný idealista. Každopádně ani v jednom případě by nám asi neměl vládnout, že? Na operaci vlastních ledvin bychom také měli rádi pokud možno chirurga, který nejlépe zná principy fungování našeho těla, proč by to tedy mělo být jiné u požadavků na kvalitu "vládců" naší země. Nikdy se nestane, že konečně přijde pan Mocný, mávne kouzelným proutkem a nám za malý přínos druhým poteče plným proudem osobní blahobyt.
Tato první varianta přínosu si tedy minimálně žádá co nejhlubší a nejširší znalosti nějakého oboru, o který je nejlépe veliký zájem, přičemž málo kdo je schopen se v něm orientovat. Potom je člověk schopen výši svého přínosu přiblížit alespoň co nejvíce k hornímu mantinelu. I přesto bude vždy platit pravidlo, že čím více peněz, tím méně volného času, neboť užívám jen své vlastní osobní zdroje.

Skrytá, ale velmi klíčová slabina této možnosti rovněž vychází z definice peněz. Peníze vyjadřují velikost přínosu, který mám pro ostatní lidi. Pokud ztratím schopnost být fyzicky přínosný pro ostatní, můj přísun peněz ustane, neboť pokud ležím v posteli, nejsem v tu chvíli pro nikoho nijak přínosný. Vyžaduje to tedy mít pro takový případ vždy kolem sebe lidi, kteří se o mne z dobré vůle postarají, kdykoli nejsem nikomu přínosný. Pokud nikoho takového nemám, poslední záchrannou sítí je role státu, který se v duchu solidarity postará o to, že nezemřu v lese. Nicméně ono "zajištění přežití" od státu v sobě již neobsahuje jakýkoli dobrý standard, na který byl člověk zvyklý, dokud mohl být fyzicky přínosný ostatním. Je to skutečně jen zajištění přežití. Proto je zodpovědností každého si během svého života dopředu takovou situaci vyřešit, aby až nebude schopen být ostatním přínosný, měl o svůj standard postaráno. (A mezi námi, rozumíme-li číslům, devalvaci měny, úrokovým sazbám apod., toto nelze efektivně vyřešit skrze šetření extra dvou tisíc měsíčně na jakýkoli sociálně-penzijně-investičně-pojistný-fond. Nicméně zde nyní nepůjdeme do podrobností.)

Druhá možnost: Menší přínos, ale pro velké množství lidí současně.

Nyní se dostáváme na půdu skutečného kapitalismu neboli svobodného podnikání neboli volného trhu, o kterém toho kolikrát tak málo víme. Žádné mantinely, neomezený blahobyt.
Nejsilnější výhodou této možnosti, která je kriticky důležitá i pro všechny, kdo neprahnou přímo po pohádkovém bohatství, je onen prvek absolutní existenční jistoty. Mám-li systém, který je schopen vykonávat můj přínos pro velké množství lidí, a to již bez nutnosti mé bezprostřední přítomnosti, potom nezáleží na tom, jak jsem na tom aktuálně se svou fyzickou schopností být pro někoho přínosný. Mám-li mnoho takových nezávislých zdrojů příjmu a nejsem tedy odkázán na funkčnost jednoho jediného, potom s jejich počtem roste má existenční jistota.

Odpověď na základní otázku, proč je v kapitalismu někdo bohatý a někdo ne, by tedy zněla;
Ten, kdo vytváří hodnoty, které je schopen přinášet mnoha lidem současně, takový člověk za to obdrží mnoho peněz pro sebe. Neboť peníze vyjadřují osobní přínos ostatním lidem. Čím více lidem je prospěšný, tím více "stvrzenek" o přínosu plyne jeho směrem - tím je bohatší. Vidíme, že kdo je dnes bohatý, není zloděj, jak se zřídka ještě občas traduje z dob komunismu, kde to byla skutečně pravda, protože bohatství se za komunismu mohlo, až na drobné výjimky, získat výhradně rozkrádáním státního majetku. Kdo je dlouhodobě bohatý v kapitalismu, je vážený, neboť to znamená, že pro mnoho lidí vykonal mnoho prospěšných věcí. Najdeme samozřejmě výjimky, ale ve vězení si peníze nikdo příliš nevychutná. Jak říkají milionáři, je příliš snadné zbohatnout legálně pozitivním přínosem druhým na to, aby se člověk pouštěl do nějakých dobrodružství mimo zákon. Navíc, pokud někdo vydělá peníze nějakou levou k újmě jiného člověka, peníze si neudrží a nepřinesou mu ani o nic víc štěstí, protože sám ví, co udělal, aby je získal. Nechceme přece jen peníze, chceme celé balení, ve kterém je mimo jiné i pocit štěstí a hrdosti.

...pro budoucí informace využijte přihlášení do E-Zinu v menu

K uvedeným autorským textům jsou všechna práva vyhrazena.